SOA Praha

8. března 2019 jsme pod záštitou České genealogické a heraldické společnosti v Praze (ČGHSP) navštívili Státní oblastní archiv v Praze na Chodovci. Exkurzi pro nás zařídil pan Tomáš Krůta, místopředseda ČHGSP, a za to mu patří velký dík. Společně s kolegy z Táborské a Ústecké pobočky a s pár kolegy z Prahy nás útrobami archivu provedl sám Mgr. Martin Sovák, vedoucí badatelny SOA. Je to skvělý průvodce a výborný vypravěč 🙂 A co jsme všechno viděli?

Historie archivu

Ještě v hale nám pan Sovák shrnul činnost archivu a jeho historii. O té se rozepisovat nebudu – jednak si vše nepamatuji, a „druhak“ si ji můžete přečíst na stránkách SOA Praha. Do archivního areálu na Chodovci, kde sídlí společně s Národním archivem, se přesunul z původních prostor na Karlově. Archiv pečuje o více než 30 KILOMETRŮ DOKUMENTŮ, které jsou uloženy ve čtyřech patrech místního depozitáře (jedno je vyhrazeno fotografiím, které vyžadují jiné podmínky) a ve 12 okresních archivech Středočeského kraje.

Archivní fondy pocházejí především z činnosti krajských orgánů, institucí a úřadů státní a finanční správy, báňských úřadů a justičních orgánů. Archiv uchovává řadu archivů šlechtických rodů a jejich velkostatků ve středních Čechách. Fondy ekonomického charakteru vzniklé z činnosti velkých podniků a peněžních ústavů z Prahy i z průmyslové středočeské oblasti dávají tomuto archivu charakter nejvýznamnějšího SOA v ekonomické sféře. (soapraha.cz – Archivní fondy)

Cesta archiválie

Příjezd dokumentů do archivu může připomínat příjezd zboží do supermarketu – tak totiž vypadá zadní rampa, ze které se bedny plné papírů či dalších materiálů přenesou dovnitř. Z některých subjektů přijede jen pár krabic, ale například z krajského magistrátu to může být i několik palet materiálu.

Poté jsou provedeny kontrolní stěry, zda na dokumentech nejsou plísně a další „choroboplodné zárodky“ – po pár dnech na živné půdě narostou všelijaké podivnosti (později v restaurátorské dílně jsme na vlastní oči viděli moc hezké příklady, takže rukavice si od teď v badatelně nasazujeme o něco raději).

Kontaminované materiály se zavřou do přepravní klece, ve které projdou desinfekční komorou. V této komoře jsou napuštěny etylenoxidem – to je plyn, který zahubí naprosto všechno živé (zde zejména bakterie, plísně a jejich spory). Z komory je nejprve vyčerpán vzduch, poté je dovnitř pod tlakem napuštěn etylenoxid, který se tak dostane i do těch nejsilnějších knih, aniž by bylo nutné je otevírat (nebo se vůbec čehokoliv dotýkat). Nebojte se, veškeré stopy etylenoxidu jsou z dokumentů potom na dlouhé lince odstraněny.

Není to ale jediný plyn, se kterým jsme se v archivu setkali. Nad hlavami nám vedly trubky protipožárního systému – není v něm samozřejmě pouhá voda, ale inertní plyn, INERGEN. Ten v případě požáru sníží koncentraci kyslíku v prostorách archivu natolik, že zahubí oheň (nikoli však archiváře).

Poté nastává mravenčí archivní práce – veškeré dokumenty musí být roztříděny a seřazeny. Podle velikosti archivního souboru to může zabrat i několik měsíců soustavné práce. Dokumenty jsou rozděleny do skupin a zaevidovány – zapíše se stručný obsah a datace jednotlivých položek. Tak vzniká inventář, pro badatele velmi cenná archivní pomůcka. Každý inventář obsahuje úvod, kde je popsán původ dokumentů a historie jejich původce. Navíc je na konci každého inventáře rejstřík – pro nás je zejména důležitý místní či jmenný rejstřík.

Na  fotografii vidíte na stole část roztříděných materiálů. V pozadí stojí regály, jejichž jedna police představuje jeden běžný metr archiválií (1 bm je takové množství dokumentů, které v regále odpovídá 1 metru šanonů o formátu A4 – nebo archivačních krabic – seřazených za sebou). Archivační krabice vyrábí u nás pouze jedna specializovaná firma. Jsou ze speciální lepenky vyráběné v zásaditém prostředí, aby lépe odolaly zubu času.

Archiválie jsou poté uloženy v DEPOZITÁŘI. Tam jsme měli možnost na vlastní oči vidět několik archivních pokladů z fondu Rodinný archiv Valdštejnů: 1) Nejstarší archiválie – listina z roku 1166, kde „Císař Friedrich I. Barbarossa potvrzuje donaci Otakara Štýrského pro klášter Špitál P. Marie na Semmeringu, část lesa Cerwald, přijímá klášter pod svoji ochranu a osvobozuje jej od cel a dávek“ (monasterium.net); 2) Listina z roku 1270, na které je připojena jezdecká pečeť Přemysla Otakara II.; 3) Listina Albrechta z Valdštejna z roku 1627, vázaná v sametu; 4) Listina z roku 1661, ktorou byl Jan Bedřich z Valdštejna povýšený na plnoletého, s nádhernou pečetí.

Na „žlutém“ patře (každé patro budovy má dveře, futra a orientační cedulky různých barev) jsme se asi nejintenzivněji setkali s dalším plynem. Zápach čpavku prostupuje veškerý prostor – prý se uvolňuje z budovy samotné, protože (pokud si dobře pamatuji) při stavbě v zimním období byla nějaká jeho sloučenina použita pro lepší tvrdnutí betonu. Archiváliím to nevadí, a archiváři mají nařízeno jít se každých 20 minut nadýchat čistého vzduchu (jestli vám to přijde úsměvné, tak vězte, že po chvilce v tom smradu by vás humor přešel stejně, jako nás)…

Digitalizace

Na tomto snímku je velkoformátový skener pracoviště DIGITALIZACE (soapraha.cz – Digitalizované archiválie). Digitalizovány jsou nejprve badatelsky nejvyužívanější archiválie, zejména matriky.

Díky digitalizaci si můžeme na internetu prohlížet:

Restaurování

V restaurátorském ateliéru opravují jak místní archiválie, tak archiválie ze středočeských okresních archivů. Jsou to hlavně rukopisné knihy, pergamenové listiny s pečetěmi, mapy, plány i historické fotografie.

Nejčastěji se k psaní používal železo-galový ingoust (z duběnek a sulfátů železa), který časem degraduje, stane se kyselým a poškozuje papír. Chybějící části archiválií jsou zde doplněny přesně padnoucím dílem hedvábného japonského papíru s dlouhými vlákny (při větším poškození může být tímto jemným papírem podlepen celý list). Další možností je vyplnit chybějící místa pomocí vodní suspenze s papírovými vlákny.

Archivní perličky

A to nejlepší si pro nás pan Sovák připravil na závěr – unikátní listiny a další materiály z archivu, ke kterým se pojí zajímavý příběh. Vzpomínám si například na:

  • zápis první dopravní nehody – v roce 1669 se v opilosti předjížděli dva formani jedoucí na svatbu
  • zápis narození Antonína Dvořáka
  • zápis druhé svatby Bedřicha Smetany (bral si sestru nevěsty svého bratra – vyhlédl si možná mladou nevěstu na jeho svatbě)
  • rozvodové řízení Jana Masaryka
  • dokumenty smrtelné nehody nezabržděného parního válce při natáčení filmu Hej, rup!
  • policejní záznamy muže, který přežil vyhlazení Lidic proto, že byl ve vězení za vraždu vlastního syna
  • cestovní pas a další dokumenty dívky, která prací v Americe přišla k penězům a po návratu do vlasti naletěla sňatkovému podvodníkovi
  • nádherná malovaná průba dvou urozených snoubenců z roku 1706
  • historické fotografie, dokumentující vývoj dámské módy
  • tajný záznamníček všech styků vášnivého milovníka (třetí list končí číslem 218!)
  • letenka z roku 1928
  • návrh etikety čokolády Studentská pečeť (1973)
  • speciální vánoční a velikonoční etikety piv z dob komunismu
  • nádherně malované akcie z 20. a 30. let

Comments are closed.